Zajímavosti z praxe

AKTUÁLNĚ - VRACENÍ SOCIÁLNÍHO POJIŠTĚNÍ!
Podnikatelskou sférou nyní hýbe kauza okolo tzv. vracení sociálního pojištění, které zaplatili zaměstnavatelé za období leden až červen 2007. Pro základní orientaci v problému jsem pro Vás připravil ve srozumitelné ... více

Kniha jízd
Jak je to s knihou jízd? Musíme jí vést či nikoliv? Takové dotazy teď často dostávám. Zřejmě je to v souvilosti s novelou zákona (304/2009 Sb.), která připustila náhradu knihy ... více

Falešné faktury příjmové i výdajové.
Drobný živnostník - zedník, který se v době trvání živnosti živil svýma rukama a vlastnil akorát tak zednickou lžíci a kolečko, doplatil na vidinu snadného zisku. Ačkoliv do té doby ... více

Často kladené otázky

Časté dotazy klientů ...

BERNĚ ANEB DANĚ A JAK NA NĚ.

AKTUÁLNĚ - VRACENÍ SOCIÁLNÍHO POJIŠTĚNÍ!

Podnikatelskou sférou nyní hýbe kauza okolo tzv. vracení sociálního pojištění, které zaplatili zaměstnavatelé za období leden až červen 2007. Pro základní orientaci v problému jsem pro Vás připravil ve srozumitelné formě odpovědi na základní otázky ohledně tohoto problému.

1. Proč by se mělo pojistné vracet?

V důsledku mizerné legislativní práce ministerstva práce a sociálních věcí, které si nevšiml nikdo ani v parlamentu, došlo k tomu, že kvůli několikanásobným změnám a odsouvání účinností zákonů (zákoník práce, zákon o nemocenském pojištění, zákon o pojistném na sociálním zabezpečení) nebyl v období leden až červen 2007 v zákoně definován vyměřovací základ pro výpočet pojistného za zaměstnavatele.

Vláda se toto pokusila napravit až v únoru 2007, kdy stanovila vyměřovací základ formou nařízení vlády. Žádným zákonem však nebyla k vydání tohoto nařízení zmocněna.

Českolipská firma Ježek software s.r.o., která se zabývá vývojem účetních a mzdových programů, si této legislativní mezery všimla a za uvedené období pojistné nezaplatila. Neučinila tak ani poté, co jí bylo pojistné ze strany správy sociálního zabezpečení doměřeno a dotáhla celou věc k soudu. Krajský soud jí dal za pravdu a mimo jiné ve svém rozsudku uvedl, že pokud nebyl vyměřovací základ stanoven zákonem, tak ani neexistovala povinnost pojistné odvádět.

Pokud by tento názor krajského soudu byl potvrzen i Nejvyšším správním soudem (správa sociálního zabezpečení podala proti rozsudku kasační stížnost), znamenalo by to, že ani ty firmy, které o dané situaci nevěděly a pojistné odvedly, nebyly tak povinny činit a mohou se domáhat vrácení těchto plateb.

2. Jaké části pojistného se toto týká?

Případný nárok na vrácení pojistného se týká té části, kterou odvádí zaměstnavatel. Tedy 26% z vyměřovacího nákladu. Takže pokud např. vyměřovací základ činil za daný měsíc 100.000 Kč, odvedla firma celkem 34.000 Kč na pojistném. Z toho 8.000 za své zaměstnance a 26.000 Kč sama za sebe. Nárokovat zpět by tak mohla 26.000 Kč.

3. Pokud zažádáme o vrácení pojistného, budeme muset podávat dodatečné přiznání za rok 2007?

Obdobné výroky, pronášené politiky či státními úředníky, a dokonce i prezidentem Hospodářské komory, považuji za hraničící s vyhrožováním či vydíráním. Neexistuje jediný důvod, proč by pouhé podání žádosti o vrácení přeplatku na dani mělo znamenat povinnost podat dodatečné daňové přiznání. Můj názor je takový, že pokud by k vrácení pojistného došlo, bylo by toto příjmem (výnosem) toho roku, ve kterém by k navrácení došlo.

4. Bylo již definitivně rozhodnuto o tom, kdo má v tomto sporu pravdu - zda stát či firmy?

Nebylo. Jak jsem již uvedl, podala správa sociálního zabezpečení proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. O té bude rozhodovat Nejvyšší správní soud. Kdy k jeho rozhodnutí dojde, není jisté. Pouze se předpokládá, že by to mohlo být v únoru.

5. Nebylo by tedy lepší počkat s podáním žádosti až do konečného rozhodnutí soudu, jak vyzývá ministr?

Podle mého není nutno čekat, a to zejména z těchto důvodů:

a) jestliže dnes politici vyzývají k "zachování klidu a míru" a vyčkání soudního rozhodnutí, je to pro bdělého občana či podnikatele naopak signál k provedení přesného opaku;

b) navíc i v případě, že bude kasační stížnost zamítnuta, nedojde k žádnému automatickému a dobrovolnému vracení ze strany státu v případě dalších firem. Ostatně v tomto smyslu se vyjádřil i ministr práce a sociálních věcí Šimerka na tiskové konferenci v pátek 8. ledna 2010. Firmy se tak budou muset na státu domáhat vracení přeplatků nejdříve ve správním řízení a poté před soudy. A čím dříve se tento proces začne, tím dříve se mohou firmy domoci úspěšného konce;

c) a dokonce existuje rozhodnutí Evropského soudního dvora, které v minulosti umožnilo uplatnění práva pouze tehdy, pokud oprávněné subjekty inicializovaly potřebné právní kroky před rozhodnutím soudního dvora.

Ke dni 7.1.2010 bylo, dle statistiky ministerstva, podáno více než 4.600 žádostí, kterými je požadováno vrácení částky 12,5 mld. Kč!

6. Je požadování navrácení pojistného etické, když bylo použito na výplatu důchodů, a jedná se tak pouze o administrativní chybu?

Apely politiků na morálku a uvědomění podnikatelů a výzvy k zastavení podávání žádostí o vrácení pojistného považuji ze strany politiků za neuvěřitelnou drzost! Každý podnikatel dobře ví, že je ze strany státu nemilosrdně trestán za každou, byť neúmyslnou či administrativní chybu. A najednou se toto obrátí proti státu a podnikatelé jsou vyzýváni ke shovívavosti. Přitom jsou to právě podnikatelé, kteří musí trpce sledovat, jak stát v mnohých případech rozhazuje jimi zaplacené daně a pojistné.

Takže ne, skutečně není jediný důvod ke shovívavosti směrem ke státu!

7. Ministr tvrdí, že od těch, kteří případně dostanou pojistné zpět, vybere tyto peníze zpátky do státního rozpočtu speciální daní. Je to možné?

Takovou možnost zásadně odmítám. Existuje princip rovnosti před zákonem a zákaz diskriminace. Nikdo tak nemůže být speciální daní postižen za to, že hájil svá práva a využíval pro jejich obhajobu všechny zákonné možnosti. Taková tvrzení ministra považuji pouze za další stupňování vyhrožování ze strany státu.

8. Co je pro vrácení pojistného nutno udělat?

Nejdříve je třeba kvalifikovaným způsobem iniciovat řízení o vrácení přeplatku. To se odehrává před orgány správy sociálního zabezpečení v režimu správního řádu. A protože se velmi pravděpodobně v této fázi ještě nedoberete úspěšného konce, je nutno nesložit zbraně a pokračovat před soudy v režimu správního soudnictví.

Jak je vidět v případě zmiňované firmy Ježek software s.r.o., vytrvalost a píle plody přináší. Mimochodem, tato firma se se státem (zatím úspěšně) dohaduje o částku cca 800.000 Kč!

9. Jaké jsou náklady na vymáhání zaplaceného pojistného

V režimu správního řádu se žádné poplatky neplatí. Za podání žaloby ke krajskému soudu je stanoven pevný poplatek 2.000 Kč bez ohledu na výši vymáhané částky, za kasační stížnost je poplatek 3.000 Kč.

Cenu za případné zastupování poradcem či advokátem si sjednává každá firma sama. Do úrovně krajského soudu je zastupování dobrovolné, kasační stížnost musí být povinně podána advokátem.

Bližší informace najdete již v bzké době na stránkách www.smrha-hajdusek.cz, do té doby se můžete obrátit na kontakty, uvedené na mých stránkách.

Kniha jízd

Jak je to s knihou jízd? Musíme jí vést či nikoliv? Takové dotazy teď často dostávám. Zřejmě je to v souvilosti s novelou zákona (304/2009 Sb.), která připustila náhradu knihy jízd (tedy vykazování skutečných nákladů) paušálem ve výši 5.000,- Kč. Více najdete např. zde.

Odpověď je jednoduchá a nikoliv potěšující. Upustit od vedení knihy jízd budou moci v praxi pouze neplátci DPH. Plátcům DPH, pokud si budou i nadále chtít uplatňovat odpočet DPH z pohonných hmot, nic jiného než vést knihu jízd i nadále nezbyde.

Tento můj názor ostatně potvrzuje i ministerstvo financí.

Další podrobnosti najdete např. i zde.

Na závěr si ještě dovolím upozornit na nařízení vlády 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky. Podle přílohy č. 2 tohoto zařízení je zaměstnavatel povinen zařídit, aby jeho zaměstnanec vedl v listinné formě nebo technickým zařízením denní evidenci o době řízení dopravního prostředku a o čerpání bezpečnostních přestávek. Takže pokud auto používá zaměstnanec, tak by měl knihu jízd vést v každém případě.

Falešné faktury příjmové i výdajové.

Drobný živnostník - zedník, který se v době trvání živnosti živil svýma rukama a vlastnil akorát tak zednickou lžíci a kolečko, doplatil na vidinu snadného zisku. Ačkoliv do té doby dosahoval obratů cca 50 tis. Kč měsíčně, nechal se za odměnu přemluvit k tomu, že jednomu pražskému vykukovi vystavil v průběhu dvou let faktury za stavební práce v objemu cca 15 mil. Kč! Dokonce podepsal i doklady o převzetí hotovosti na úhradu všech těchto faktur.

A aby toho nebylo málo a on nemusel platit daň z příjmů a DPH, došel si do papírnictví koupit propisovací formuláře faktur, sedl za stůl a sám sobě si vlastní rukou podle náhodně na internetu vybraných firem vystavil faktury na subdodávky stavebních prací.

Uvedený příklad je naprostý extrém, v praxi dochází ke krácení daně rafinovanějším způsobem. Přesto mají tyto případy obvykle stejně hořký konec - doměrek daně, k tomu navíc doměrek penále ve výši přesahující doměřenou daň a trestní stíhání. V každém případě platí, že tato cesta k "daňové optimalizaci" rozhodně nevede.

Platby kartou ve veřejném domě.

Česká obchodní společnost provozovala bar ve veřejném domě. V průběhu daňové kontroly bylo zjištěno, že společnost poskytovala návštěvníkům tohoto domu extra službu, spočívající v tom, že jim po předložení kreditní karty poskytla hotovost, kterou návštěvníci následně použili na úhradu nejen občerstvení, ale i erotických služeb. Správce daně vedl se společností spor o tom, zda tyto finanční prostředky byly výnosem společnosti či někoho jiného. V rámci daňové kontroly proto nejdříve požádal příslušné banky o sdělení identity majitelů platebních karet a poté je následně předvolal k výslechu. Je zřejmé, že tento výslech nebyl pro návštěvníky veřejného domu příliš příjemný.

A jaké z tohoto plyne poučení? Je velice nerozumné používat kreditní karty k úhradě takto "lechtivých" služeb či na jiných místech, která Vás mohou v budoucnu diskreditovat. Banky totiž mají vůči správcům daně prolomenu mlčenlivost.